Co zůstává

Lorraine:

Ani do bran pekel odcházet se nemá
beze slůvka Promiň, s disharmonií.
Bože, vynes jeden soud nad námi dvěma.
Co se neodpouští? Co se promíjí?

Sandra:

Dnes prvně dokořán tvou hrobku otvírám,
kam motýl marně tlouk na okenní rám...

Sandra + sbor:

A slunce rozžíhá svůj mocný arzenál,
co padlé zpopelní a živím káže dál
žít.

Lorraine:

Jak vzácný dar
ti byl dán,
dar volně žít
jsi svůj pán.
Směr, jímž chceš jít,
sis určil sám,
dar volby máš,
jsi svůj pán.

Sbor:

Stokrát daun, nikdy bez šancí,
se sluncem, s nejcennější monstrancí,
za věčný lidský ideál
s temnotou i s peklem rveš se dál.

Lorraine + sbor:

Ten, kdo sám tě kdysi stvořil,
nad tebou hůl nezlomí.
Spletí cest
už provždy má tě vést
čistý štít i svědomí.

Sólisti + sbor:

co zůstává,
je tvé Já,
nad nízkostí
se vznést má.
Ať zbožňován,
ať na hůl brán,
nuď kým chceš být,
jsi svůj pán.